reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama

Architektura pro nejmenší: Školky fungují díky pedagogům

Architektura pro nejmenší: Školky fungují díky pedagogům

23.7.2020: Školka zahloubená pod zem, ekologická nebo mateřinka složená z kontejnerů. Stavbám občanské vybavenosti tohoto druhu se věnuje čím dál větší pozornost, zejména díky dříve netušeným technologickým možnostem a také osvíceným investorům. I přes úskalí v podobě atypických pozemků i neúspornému tlaku legislativy vznikají stále častěji výjimečné stavby, kde se jako ta nejlepší investice do budoucnosti snoubí vědění, pohyb, respekt k přírodě i rozvoj místních komunit.

Spolupráce architekta s pedagogy je důležitá

„U podobných staveb je zásadní, že zde architektura sama o sobě nehraje prim a nerozvíjí zde tolik své umělecké ambice, ale jen maximálně podporuje pedagogy, kteří s prostorem pracují. Architekt se tak při navrhování musí vcítit do rolí všech, kteří budou objekt užívat, v případě mateřských škol tedy nejen pedagogů a dalšího dospělého personálu, ale i do potřeb, vidění a cítění samotných dětí,“ přibližuje specifika projektování budov pro předškoláky Ing. arch. Jana Mastíková, hlavní architektka studia LOXIA. Díky navrženým prvkům může architekt napomoci interakcím a hrám, může odstranit potenciálně nebezpečné situace, ale ideální využití projektu bude vždy úkolem pedagogů. Bez jejich nadšení a ochoty, ještě před lety často nepředstavitelných, využívat plně možností současné architektury, nebude se totiž ani ta nejmodernější školka lišit od těch již „přežitých“ modelů.

Koncem 19. století začalo u nás vznikat samostatné odvětví předškolní pedagogiky a tím i příslušné instituce a architektura. Zřizovatelé i vzdělávací program mají primární vliv na podobu novostavby či rekonstruovaného objektu od konstrukcí po design. Stačí se zaměřit na zdánlivě drobný aspekt – barvy. Musí být školky vyzdobené motýlky, duhami a pestrobarevnými kostkami, jak se často na fasádách objevují? Například Montessori od konceptu barev a vzorů v objektu upouští a nechává základní barvy rozehrát na pomůckách. „Barvy jako takové jsou pro správný vývoj dítěte důležité. Děti se s nimi identifikují a dávají jim významy. Tím spíš je ale potřeba s nimi i v rámci projektu na výstavbu nebo rekonstrukci pracovat vědomě a netvořit z nich jen nahodilý a chaotický kaleidoskop pouťové atrakce,“ přibližuje architektka a jedním dechem dodává „Například ve školce vznikající na místě bývalého nákladového nádraží Žižkov v Praze jsme se volně inspirovali Pohádkami o mašinkách a jednotlivé pavilony představují barevné vláčky vyjíždějící z nádraží. Ale tím to končí, do větší podobnosti chodit záměrně nechceme. Koncept je postaven tak, aby oslovil i ty, kteří pohádky neznají, a dal prostor pro vlastní představivost a nebyl pouhou kopií známého Večerníčku.“

Ať má ze školky radost a přínos celé okolí

Odpověď na otázku, zda má být vznik školek odpovědí na populační boom v jednotlivých lokalitách není jednoduchá. Nejčastější zřizovatel mateřinek - obec či město - si musí s takovými objekty poradit i v případě, kdy se populační křivka otáčí opačným směrem. Nejen proto se v aktuálně nevyužívaných objektech podobného charakteru nacházejí kanceláře úřadů či jiných subjektů. „My jsme fanoušky budov, které se nestávají pouze jednoúčelovým odkladištěm dětí, ale jsou prostorem, který nabídne využití i lidem z okolí. Samozřejmě, že ne všude to je možné, ale propojení školek s komunitními centry, kavárnou či jógovým studiem dává školce nový rozměr a větší variabilitu pro období, kdy se požadavky na využití jednou či druhou skupinou změní,“ dodává Jana Mastíková, která klade důraz na návaznost budov ve vyšším urbanistickém měřítku i ve veřejném prostoru.

Školky se snadno zapojí do nově vzniklé zástavby, kde se téměř očekává, že jejich kapacita bude nejvíce využívána novými obyvateli. „Vhodně umístěná školka na náměstí podnítí setkávání. Maminky snadněji navážou nové kontakty, a pokud se blízké okolí doplní dalšími prvky občanské vybavenosti, prostor bude žít,“ udává na příkladu školky v Hloubětíně Jana Mastíková. Proto při urbanismu větších projektů je důležité mateřinky umístit na vhodné místo tak, aby logicky rodičům navazovaly cesty z domova, do školky a poté na MHD i zpět. Nová školka již ví, kde se v SUOMI Hloubětín bude nacházet. Její konkrétní podobu ladí finský architekt Jyrki Tasa.

Od techniky k zeleni aneb poznáváme svět v celcích

Pokud existuje volná budova, která by v budoucnu mohla sloužit mateřské škole, často je její rekonstrukce nereálná. V objektu bývá azbest, nebo je technický stav natolik špatný, že by cena rekonstrukce převyšovala náklady na novostavbu, případně zastaralá budova nevyhovuje stále přísnějším normám. Přístup architekta nejen v mantinelech obvodových zdí původní budovy, ale i v kontextu stavby včetně jejího okolí, výrazně zvyšuje šance na smysluplnou rekonstrukci. „Například venkovní ruch ve třídách a jídelnách často překračuje povolené limity. Lze se samozřejmě nechat odradit vysokými náklady na zvukovou izolaci, nebo se můžeme na parcelu podívat více zeširoka a pracovat v okolí stavby například se stromy. Ty pomohou hluk tlumit a navíc ochlazují okolí. Stavba je vždy součástí většího celku, a toho můžeme šikovně využít,“ přibližuje architektonické uvažování Jana Mastíková, která se právě na propojenost svých projektů a veřejného prostoru specializuje.

Právě školy a školky obvykle oplývají luxusem rozlehlých pozemků se zahradami. Ač se nezasvěceným může zdát obyčejná prolézačka či povalený kmen jako neužitečné venkovní prvky, opak je pravdou. Předávání impulsů a rozvoj drobné motoriky má prokazatelně vliv i na řeč a mentální vývoj dětí. „Například do školky v Modřanech jsme zasadili i ekokoutek, ve kterém bude drobné zvířectvo. Opodál budou políčka pro pěstování zeleniny. Děti si potrénují zručnost, areál jim přinese bohatství zážitků, ale také se naučí zodpovědnosti, více o koloběhu života, že když se něco nepovede, tak není tlačítko zpět,“ popisuje koncept projektu Jana Mastíková. Chůze naboso, trampolíny či chvilky v brouzdališti tak nejsou pouze zábavou, ale děti především rozvíjejí.

Popis úvodního obrázku: Tři barevné pavilóny školky v nové Parkové čtvrti v Praze se zasunují do hlavní hmoty a napodobují vjíždějící vlaky do depa. Ve školce bude šest tříd pro 144 dětí.

- tisková zpráva -

Zdroj: omnimedia.cz

Autor: Omnimedia