Podíl nájemního bydlení v ČR zaostává za Evropou

Volně dostupné nájemní bydlení je ekonomicky nejdůležitějším sektorem, poněvadž zajišťuje většinu bytových příležitostí pro příjmově slabší obyvatelstvo a je jediným bydlením, které umožňuje mobilitu pracovní síly, a tím výrazně omezuje nezaměstnanost.

Za kritický podíl tohoto bydlení se ve světě považuje 20 procent bytového fondu. V České republice to jsou pouhá tři procenta a zbývajících 15 procent bytů s regulovaným nájemným k této funkci nepřispívá a kvůli regulaci nájemních vztahů rychle zaniká. Od roku 1990 klesl počet nájemních bytů ze zhruba 1,5 milionu na polovinu. Aby volně dostupné nájemní bydlení nezaniklo, musí výnos z investic do výstavby a údržby tohoto bydlení dosahovat výnosů z jiných dlouhodobých investic se stejným rizikem. Pokud nemá nájemní bydlení u nás zcela zaniknout, nemůže být rozhodně nabízeno za nižší ceny než vlastnické bydlení.

Uvolnění trhu s byty brání nedokonalá legislativa

V případě domácností, které se dostanou do nezaviněné nouze, je potřeba, aby stát těmto domácnostem, jako nejlevnější řešení, dočasně adresně pomohl, než si budou schopny vydělávat tolik, kolik stojí jejich přiměřené bydlení. Veliký rozdíl ve výši nájemného v různých lokalitách je nezbytný k tomu, aby lidé spontánně využívali veškerý bytový fond. Někde kvůli výhodné poloze, jinde kvůli nízké ceně, tj. aby fungovaly normální tržní principy. Na výši nájemného má veliký vliv riziko, které je s pronájmem spojeno.

Nemožnost výpovědi nájemního vztahu, který nebyl svobodně uzavřen, dědické právo k cizímu majetku formou přechodu nájmu, nemožnost rychlé a účinné výpovědi nájemce, který neplní podmínky nájemní smlouvy, výrazně zvyšují obvyklé nájemné a tato ochrana nepoctivých nájemníků se odráží ve vyšším nájemném pro všechny. Pro zvýšení dostupnosti nájemního bydlení je třeba novelizovat nájemní právo tak, aby všechny nájemní vztahy musely být dobrovolně uzavřené a zejména aby neplatiči mohli být rychle a efektivně vystěhováni.

Musí se odstranit nadměrná ochrana nájemníků

Výstavba nájemního bydlení vždy byla a mohla by být i v budoucnu ideální investicí drobných investorů, kteří nečekají vysoké výnosy, chápou takovou investici i jako penzijní připojištění a zajištění vlastního bydlení. Je ale třeba, aby se snížilo riziko škod způsobených přílišnou ochranou nájemníků, kteří nedodržují striktně nájemní smlouvu, a aby si společnost uvědomila, jaké je kde obvyklé tržní nájemné a jak velký byt a kde si může občan dovolit.

Dosavadní vládní koncepce bytové politiky a postoj parlamentu jsou ale na hony vzdálené snaze o zlepšení situace a naopak systematicky redukují počet nájemních bytů, plýtvají státními financemi na nekoncepční a s bydlením většinou naprosto nesouvisející stavební spoření, subvencování nestandardní výstavby nájemních bytů s podporou Státního fondu rozvoje bydlení, které vede k drastickému propadu jejich výstavby soukromým kapitálem, stejně tak jako liknavě prosazují snížení rizik spojených s pronájmem a neochotně přijímají fakt, že bydlení nemůže být zadarmo tak, aby ani nekrylo náklady prosté reprodukce a nepřinášelo žádný vlastní výnos pro investora.

Každý by měl bydlet podle výše svých příjmů

Představa, že chudí (s velmi nesystémovým chápáním hospodaření s kapitálem) budou moci bydlet ve vlastním, vede zákonitě pouze ke krizi, jako je ta, která právě nyní pomalu odeznívá s fatálním dopadem na životní úroveň všech, i těch, kteří se vždy chovali zodpovědně.